SPORTOVNÍ HALA B. MODRÉHO

Led v Lanškrouně

Reklama

< návrat zpět

Místo obhajoby- článek z MF Dnes

MF DNES 11. března 2005 napsala:

Místo obhajoby zlata čekaly hráče lágry

Před 55 lety udělali z hokejových mistrů světa zrádce

Praha - „Žádnej není tak hezkej jako Venca Kopeckej.“ I tahle nevinná paráfráze písničky pomohla dostat hokejové mistry světa do vězení. Před 55 lety byli zatčeni, později odsouzeni za velezradu ve vykonstruovaném politickém procesu.Bylo to kruté i absurdní, jak komunistický režim uměl být.Tým šampionů byl zlikvidován na politickou objednávku. Soud trval pouhé dva dny.Původně žádal prokurátor pro Modrého a Augustina Bubníka trest smrti. Nakonec byli za velezradu a vyzvědačství odsouzeni na 15, respektive 14 let. Souhrn trestů pro 11 hokejistů činil 74 let a 4 měsíce.Přesně před 55 lety, v sobotu 11. března 1950, se reprezentanti sešli na ruzyňském letišti. Čekali na let do Londýna, kde měli obhajovat titul mistrů světa.Nikam se neletělo. Rozhlasoví reportéři Josef Laufer a Otakar Procházka údajně nedostali vízum. Byla to lež. Funkcionáři nutili hráče podepsat, že na protest nebudou na šampionátu startovat. Hokejisté odmítli.

Nadávky v hospůdce
O dva dny později bylo mužstvu oficiálně oznámeno, že se československá reprezentace šampionátu nezúčastní. Krátce poté se část národního týmu sešla v hospůdce U Herclíků. „Jsou to svině komunistický. Mají strach, že bychom se nevrátili,“ nadávali hokejisté na totalitní režim, zazpívali si posměšnou písničku na ministra Václava Kopeckého, jenž měl sport v resortu. Pak se jeden z hráčů popral s nasazenými příslušníky StB a hráči byli pozatýkáni.

Obětovat pro výstrahu!
Komunistický režim měl strach z další emigrace. Není divu. Začátkem března oznámilo Rudé právo pod titulkem Alena Vrzáňová nastoupila do služeb mezinárodního kapitalismu, že staronová mistryně světa se odmítla vrátit do vlasti. Panická hrůza, že zůstanou ve městě nad Temží i mistři hokejoví a režim utrpí další ostudnou ideologickou ránu, vrcholila. Vždyť hráči LTC v čele s Vladimírem Zábrodským vyjednávali o emigraci už v prosinci 1948 na zájezdu ve švýcarském Davosu. Už předtím opustil zemi
Josef Maleček, snad nejlepší kontinentální hokejista meziválečného období a první Evropan, o jehož služby stála profesionální zámořská NHL. I proto se vláda rozhodla: hokejisty obětovat pro výstrahu.
Hned po zatčení započaly s hokejisty tvrdé výslechy. Zatímco zajištění „civilové“ trávili vyšetřovací vazbu ve společných celách v Bartolomějské, vojáci základní služby Kobranov, Hainý, Bubník, Jirka, Španninger a Štock padli do rukou vyšetřovatelům vojenské kontrarozvědky. Byli převezeni do nechvalně známého „domečku“ na Hradě, kde vládl sadista Pergl. Denně byli vyslýcháni na generálním štábu. Vozili je tam Bubníkovým zabaveným vozem.

Mučení v „domečku“
Hráči byli mučeni zimou, hladem, celonočním chozením po cele, ale i speciálním nářadím, které si nechal vyrobit Pergl. Ten se pak chlubil, že sportovci vydrží mnohem silnější rány než staří vojáci. Konkrétně Bubník byl Perglem zbit tak, že během jednoho měsíce ztratil polovinu své váhy, během výslechu stále plakal. Na svobodě zůstali jen Moravané, kteří hned po rozpuštění reprezentace odcestovali domů - a překvapivě i hlavní organizátor jednání o kolektivní emigraci, kapitán týmu Vladimír Zábrodský. Přitom byl zatčen i gólman Modrý, který se v hospůdce vůbec neobjevil. Na přelomu února a března 1955, právě před půlstoletím, znamenala amnestie konečně svobodu i pro nejvíce potrestané Bohumila Modrého, Augustina Bubníka, Stanislava Konopáska, Václava Roziňáka a Vladimíra Kobranova. K rodinám se z lágrů a uranových dolů vraceli ve dnech, kdy se Zábrodský vydal s reprezentací na svůj další světový šampionát. Na ně už si nikdo ze stavitelů reprezentace nikdy nevzpomněl...

O autorovi| (Autor publikace Utajené stránky hokejové historie)

MF DNES 11. března 2005 napsala:
Galerie hokejových „vlastizrádců“
Před 55 lety udělali z hokejových mistrů světa zrádce
Bohumil Modrý brankář, 34 let, inženýr stavař, brankář LTC Praha, vicemistr Evropy 1937, mistr světa 1947 a 1949, držitel stříbrné olympijské medaile 1948. Trest: 15 let nepodmíněně. Po amnestii v únoru 1955 a po přechodném zákazu startu v obou nejvyšších soutěžích mu návrat znemožnila vážná nemoc.
Zemřel 21. července 1963.

Augustin Bubník
útočník, 21 let, vojín základní služby, hráč ATK Praha, mistr světa 1949 a stříbrný olympionik 1948. Trest: 14 let nepodmíněně. Po amnestii v únoru 1955 a po přechodném zákazu startu v obou nejvyšších soutěžích hráč Spartaku Praha Motorlet a Slovanu Bratislava, do reprezentace už nikdy nebyl povolán. Působil jako trenér v cizině, vedl finskou reprezentaci. Stal se i poslancem parlamentu za ODS.

Stanislav Konopásek
útočník, 27 let, úředník, hráč LTC Praha, mistr světa 1947 a 1949, stříbrný olympionik 1948. Trest: 12 let nepodmíněně. Po amnestii v únoru 1955 a po přechodném zákazu startu v obou nejvyšších soutěžích hráč Spartaku Praha Sokolovo, do reprezentace už nikdy nebyl povolán. Chvíli se věnoval trénování, jako úředník pracoval v ČKD až do důchodu.

Václav Roziňák
útočník, 27 let, úředník, hráč LTC Praha, mistr světa 1947 a 1949, stříbrný olympionik 1948. Trest: 10 let nepodmíněně. Po amnestii v únoru 1955 a po přechodném zákazu startu v obou nejvyšších soutěžích hráč Spartaku Praha Sokolovo, do reprezentace už nikdy nebyl povolán. V roce 1967 emigroval do Švýcarska, kde zemřel.

Vladimír Kobranov
útočník, 23 let, vojín základní služby, hráč ATK Praha, mistr světa 1949 a stříbrný olympionik 1948. Trest: 10 let nepodmíněně. Po amnestii v únoru 1955 a po přechodném zákazu startu v obou nejvyšších soutěžích hráč Dynama Pardubice, do reprezentace už nikdy nebyl povolán. Trénoval ve Švýcarsku, kde žije dosud.

Josef Jirka
brankář, 24 let, vojín základní služby, hráč ATK Praha, mistr světa 1949 a stříbrný olympionik 1948. Trest: 6 let nepodmíněně. Po propuštění hráč Zbrojovky Brno a Spartaku Královo Pole, do reprezentace už nikdy nebyl povolán. Zemřel.

Zlatomír Červený
29 let, úředník, hráč Stadionu České Budějovice, člen reprezentace. Trest: 3 roky nepodmíněně. Po propuštění hráč Slavie Karlovy Vary a Slavoje České Budějovice, do reprezentace už nikdy nebyl povolán. Zemřel.

Jiří Macelis
obránce i útočník, 27 let, prodavač, hráč Stadionu České Budějovice, mistr světa 1949. Trest: 2 roky nepodmíněně. Po propuštění hráč Slavie Karlovy
Vary, do reprezentace už nikdy nebyl povolán. Zemřel.

Antonín Španninger
obránce, 23 let, vojín základní služby, hráč ATK Praha, člen reprezentace. Trest: 8 měsíců nepodmíněně. Po propuštění hráč Slavoje České Budějovice, do reprezentace povolán jen ke dvěma přátelským utkáním. V důchodu.

Přemysl Hainý
obránce, 25 let, vojín základní služby, hráč ATK Praha, mistr světa 1949 a stříbrný olympionik 1948. Trest: 1 rok nepodmíněně. Po propuštění hráč Baníku Kladno a Tatry Smíchov, do reprezentace už nikdy nebyl povolán. Trénoval v zahraničí. Zemřel.

Josef Štock
22 let, vojín základní služby, hráč ATK Praha, člen reprezentace ČSR. Trest: 8 měsíců. Po propuštění hráč Slavie Karlovy Vary a Spartaku Královo Pole. Zemřel.

11.03.2005 - JIŘÍ MACKŮ - str. 11

Nejlepšího gólmana Evropy poslali do uranových dolů

Před 55 lety udělali z hokejových mistrů světa zrádce

Praha - Komunistická vrchnost mu slíbila zájezd do Kanady, místo toho skončil v uranových dolech. Z nich se vrátil vážně nemocný. Všestačtyřiceti letech zemřel.
Smutný je příběh Bohumila Modrého, dvojnásobného mistra světa z let 1947 a 1949, ve své době zřejmě nejlepšího evropského gólmana. Dva týdny po návratu z olympiády, kde vychytal proti jasným hokejovým vládcům z Kanady historicky první bod, odcestoval s týmem LTC Praha na sovětskou misi. V Moskvě učili českoslovenští hráči soupeře základům hokeje. Než se mužstvo vrátilo, v Praze proběhl komunistický puč. Reprezentačního brankáře, v civilu uznávaného inženýra, několik dní po Únoru nový režim zbavil místa národního správce cihelny v Lanškrounu.
V prosinci 1948 mohl emigrovat do Švýcarska, ale i on se vrátil ze Spenglerova poháru. Měl totiž od ministra informací a sportu Václava Kopeckého ústní příslib (podmíněný úspěchem na světovém šampionátu 1949 ve Stockholmu) odejít s rodinou na roční stáž do Kanady. Tam chtěl sbírat zkušenosti v profesionální hokejové soutěži a současně studovat architekturu vodních přehrad.
Jenže sama účast na hlasování o emigraci vyprovokovaná spoluhráčem Vladimírem Zábrodským stačila na to, aby ministr zapomněl. Místo toho Modrému nabídl moskevský klub a odbornou stáž na Dněprostroji. Zklamaný Modrý zvažoval opustit republiku s celou rodinou, dokonce kvůli tomu navázal kontakty s převaděčem - ale naletěl nastrčenému agentovi Státní bezpečnosti.
Když se v březnu 1950 chystala reprezentace na šampionát do Londýna, už několik týdnů v nominaci na vlastní žádost nebyl. Ke ztrátě motivace napomohl i konflikt ze šatny, kdy mu šéf Zábrodský tvrdě vytkl slabší formu. Brankář odevzdal výstroj a byl rozhodnutý v 33 letech ukončit kariéru. Proto chyběl zákonitě i při splachování žalu ve staroměstské hospůdce.
Pomstě režimu však neunikl. Stal se hlavní postavou politického procesu s hokejovými mistry. A dostal nejvyšší trest.
Z jáchymovských lágrů se vrátil s velice podlomeným zdravím. O milovaný sport už jen zavadil, chvíli trénoval Motorlet, v brance se objevil na pouhou
jednu třetinu.
Hokejoví činovníci jej ignorovali i v době pražského šampionátu 1959. Vážně nemocného Modrého v té době pravidelně navštěvoval trenér Anatolij Tarasov a při zápasech sborné si odvážel přítele na sovětskou střídačku. Modrý se vrátil k civilnímu povolání, ale žádnou z přidělených staveb nedokončil. Když se mu přátelé snažili najít nějakou lehkou práci, již ani neudržel pero, aby mohl podepsat smlouvu...