SPORTOVNÍ HALA B. MODRÉHO

Led v Lanškrouně

Reklama

< návrat zpět

B. Modrý

ING. BOHUMIL MODRÝ

životní osudy a vztah k městu Lanškrounu

Televizní dokument o B.Modrém...https://www.ceskatelevize.cz/porady/13730758532-pripad-modry/

Bóža Modrý (*1916 Praha, +1963 Praha) byl význačným brankářem LTC Praha. Hokejová reprezentace získala na světových šampionátech v letech 1947 (Praha) a 1949 (Stockholm) titul mistra světa a další ocenění. Například stříbro na olympijských hrách v roce 1948 ve Svatém Mořici. Bóža Modrý reprezentoval naši republiku plných třináct let.

V roce 1950 byl zároveň se svými spoluhráči neprávem obžalován a odsouzen do vězení na 15 let za špiona. a velezradu. Stalo se tak v době politických komunistických procesů a intrik. Z trestu si odseděl několik let. Zemřel předčasně na následky práce v uranových dolech v Jáchymově.

Vztah k našemu městu: Do Lanškrouna jezdil Bóža Modrý u. ve dvacátých letech minulého století jako malý chlapec se svými rodiči na letní byt k manželům Faltovým v Mánesově ulici. Později ve třicátých letech sem zajížděl jako dvacetiletý muž i v zimě a hrával hokej na Dlouhém rybníku (dle pamětníka, německého malíře Josefa Minarsche). Bóža Modrý navštěvoval Lanškroun často a zamiloval si jej. Vrátil se sem také po roce 1945 se svou ženou Erikou a dvěma dcerami Blankou a Alenou. Bydleli tehdy v dnešní ulici Nádražní č.p. 419 a. do roku 1948. Působil jako správce cihelny pod Zámečkem. Proto.e byl původní profesí stavební inženýr, byl osloven, aby vypracoval návrh územního rozvoje města Lanškrouna. Tento projekt dokončil v roce 1948. Dnes je vystaven ve stálé expozici městského muzea. Nebyl však nikdy realizován, ale jeho myšlenky byly velkorysé, spojení Lanškrouna dopravními cestami se Severním a Jaderským mořem, vybudování letiště, přístavu Lanškroun na vodním kanálu Labe - Dunaj, propojení železniční přípojky z Rudoltic do Letohradu atd. Po jeho návratu z vězení mu v letech 1955 a 1956 poskytli nezištně v našem městě možnost letního pobytu manželé Tenenkovi.

Hokejová hala nám bude stále připomínat osobnost slavného hokejisty tak, jak to ji. Připomíná ulice B. Modrého a busta z r. 1994. Jmenování čestným občanem našeho města in memoriam je významným aktem pocty tomuto člověku, sportovci, nejlepšímu hokejovému brankáři své doby, který v Lanškrouně působil, rád se sem vracel a po druhé světové válce byl naším spoluobčanem.

PaedDr. Marie Borkovcová.

Úryvek z publikace: Vl. Škutina, R. Bakalář: Ztracená léta - příběh hokejového zločinu, Helios, Pardubice, 1990

Spis Státního soudu byl veden pod číslem TS I/IV 47/50. . .Obvinění... byli sváděni bývalým čs. hokejistou Malečkem a jeho dvěma společníky, kteří emigrovali na Západ, aby zůstali jako celek v zahraničí. Někteří členové hokejového týmu čítajícího 14 členů, byli pro to zůstat v zahraničí, ovšem jen jako celek. Mezi ně patřili obvinění až na Augustina Bubníka, někteří s tím nesouhlasili a byli pro návrat do ČSR. Došlo k hlasování, při kterém bylo odevzdáno 8 hlasů pro stanovisko zůstat v zahraničí a 6 hlasů proti tomuto stanovisku. Obvinění (Modrý, Bubník, Kobranov, Roziňák, Jirka a Konopásek) hlasovali pro to, aby celé mužstvo zůstalo v zahraničí. V odvolávacím spise se konstatuje, .e nedo.lo k jednomyslné shodě zůstat za hranicemi a že všichni hráči rozhodli pro návrat domů. Po návratu z Curychu v roce 1949 se Zábrodský senior nechal ohlásit u tehdejšího ministra informací a osvěty Václava Kopeckého a oznámil mu všechny okolnosti zájezdu i rozhodnutí některých členů výpravy LTC zůstat v zahraničí. (Není vyloučeno, že právě tehdy se už začala rodit myšlenka na přistřižení křidýlek hokejistů. Byl to rok po únorovém převratu a hokej patřil mezi tzv. buržoazní sporty). Obvinění hokejové hráči byli zatčeni v březnu roku 1950, ve věznici v Plzni na Borech zavřeni až do léta 1951, poté transportováni do Jáchymova do uranových dolů.

SE ZLATEM DO KRIMINÁLU

V roce 1948 po únorovém převratu byl přijat zákon, jeho. dopad byl pro Čechy a Slováky tragický. Zákon nesl paradoxní název „Na ochranu republiky“ a měl číslo 231. Nejtragičtěji vyzníval jeho 1. paragraf. Tehdy byli zatčeni hokejisté, kteří dokázali v roce 1947 na pražské Štvanici poprvé v historii vybojovat pro Československo titul mistrů světa. O rok později na olympiádě ve Svatém Mořici byli druzí a ve Stockholmu v zimě 1949 se československé mužstvo stalo mistrem světa. Odměnou první jim bylo nadšení lidí, těch prostých fanoušků, kteří byli hrdi na to, jak se Československo dokázalo výrazně zapsat do nových dějin evropského sportu tak krátce po druhé světové válce. Tou druhou „odměnou“ pak byly mistrům světa politické intriky, jejichž obětí se v době začínající studené války a československých politických procesů, stali. Na konci neuvěřitelné, absurdní a vymyšlené historie byla zasedací síň bývalého Státního soudu v Praze na Pankráci a dvanáct odsouzených. Celkový součet trestů byl 77 let a osm měsíců . Za obžalobu ze špionáže a velezrady byli odsouzeni: Ing. Bohumil Modrý - 15 let Augustin Bubník - 14 let Stanislav Konopásek - 12 let Václav Roziňák - 10 let Vladimír Kobranov - 10 let Josef Jirka - 6 let Mojmír Ujčík - 3 roky Zlatomír Červený - 3 roky Jiří Macelis - 2 roky Antonín Španinger - 1 rok Přemysl Hajný - 1 rok Josef Stock - 8 měsíců Jednání soudu bylo tehdy tajné. Obžalovaní a posléze odsouzení nikdy nedostali ani obžalovací spis ani rozsudek. Ten byl vynesen za nepřítomnosti veřejnosti po dvoudenním jednání 7. října 1950.

Napsala MF DNES 23.09.2006 - PAVEL BÁRTA - str. 11

Bóža Modrý, první z velkých českých brankářů

Na fotografiích z něj vyzařuje klid a elegance. Hezký člověk. Svého času se o něj zajímali i filmaři. Po herecké dráze však netoužil.

Nejlepší hokejový gólman své doby. Zároveň mimořádně inteligentní, vzdělaný a čestný muž. Podle komunistů vlastizrádce. To byl Bohumil Modrý.

Od jeho narození dnes uplynulo devadesát let. Modrý přišel na svět 24. září 1916 v Praze. Jeho vzestup nastal už v první ligové sezoně 1936-1937 v brance slavného LTC Praha. Po druhé světové válce se „Bóža“ stal pilířem první zlaté generace československého hokeje. V letech 1947 a 1949 získal titul mistrů světa. Mezitím na olympiádě tým vybojoval stříbro. Jaký byl Modrý brankář? Pohotový, klidný, pracovitý. Zúročil průpravu z české házené, kde hrával v útoku. „Měl to v rukách,“ řekl spoluhráč Stanislav Konopásek.

Při vykrývání úhlů zase využil vzdělání projektanta. U prkna rýsoval, jak by se gólman měl pohybovat a zapojovat do hry. Dokázal to sám přenést na led i mezi ostatní. Byl nadšeným instruktorem, v časopise Mladý hlasatel vycházela jeho škola pro brankáře. V roce 1950 za sebou měl tucet ligových sezon a šest šampionátů. S hokejem skončil ještě před nominací na mistrovství světa v Londýně. Mužstvo však za obhajobou titulu nakonec stejně neodletělo. V zemi už dva roky vládli komunisté. Jejich represe neobešly ani hokejové šampiony. Na Modrého si vymysleli, že vedl protistátní skupinu a odsoudili ho na 15 let.

Kruté podmínky, týrání a práce v uranovém mlýně mu podlomily zdraví. Po pěti letech Modrého omilostnili. Zemřel však v necelých 46 letech - 21. července 1963.

Jeho jméno nese trofej pro nejlepšího českého hokejistu podle hlasování hráčů. Už jako dítě jezdil Modrý do Lanškrouna. Po válce tam působil jako správce cihelny a pro město dokonce vypracoval plán přestavby. U příležitosti jeho nedožitého výročí tam bude dnes zahájena výstava. O dvojnásobném mistru světa, příkladném sportovci. A hlavně velkém člověku.